Ach, konečně... Den je slunečný!!!

Tak to vidíte, já už se vám tady stokrát chystám psát o svých chmurách a nesnázích, do světa infiltruju své paranoidní teorie o stávajícím počasí (nekonečná zima mě totiž dosti psychicky i fyzicky ubíjí, takže má již polochorá mysl přišla s teorií, že mayský kalendář a s ním spojený konec světa, na který celou dobu moc nebrala ohled, se přeci jen naplňuje - že totiž jeho důsledkem je tahle zničující zima, která nikdy neskončí; což by pro některé tvory - jako jsem já! - byl jasný zánik), stále častěji zalézám rozlámaná do postele jako medvěd vyrušený ze zimního spánku do svého brlohu a abych se alespoň trochu udržela nad vodou, musím se neustále něčím odměňovat a přilepšovat si (o tom ještě bude řeč), což ovšem musí brzy vést ke krizi v mé peněžence a tak dále a tak dále. A zatím! Konečně přijde ta nejlepší odměna v podání tolik toužebně očekávaných slunečních paprsků - ráno mě probudilo toto:

Já říkala, že to je krásné! Akorát to dneska děsně zlobí, tak musíte natočit hlavu doleva. Pardon.

Tak si dáme Leontýnku ještě jednou, ale tentokráte hezky veselou, žádnou dumkyžalkovou... Jen prosím, nebuď Apríl a už takhle vydrž!!!

No, a když bylo takhle hezky, tak jsem přeci jen nemohla celou dobu vydržet u diplomky: vytáhla jsem žlutý šál zakoupený na votočvohoz k přivolávání jara (chápajte, jedna z odměn), milované sluneční brýle a bez kapky make-upu (dnes nemůže mezi parpsky a mnou nic stát v cestě!) vyrazila ven. Štrádovala jsem si to směrem Žabovřesky, které máme hned za humny, což mě docela překvapilo - je to docela rozlezlá část Brna - až mě napadlo dojít až na oblíbenou Kraví horu. A co já si usmyslím, se taky musí stát, že jo (když to alespoň trochu jde), a tak jsem tam taky dorazila, z úplně jiné strany než kdy jindy a poprvé na vlastní oči viděla nechvalně známé Kaunicovy studentské koleje. No fakt, skoro šest let jsme se sobě vyhýbaly... A jako jo, tak nějak mi to dávalo smysl. Brrr. Nicméně je to pro mě pořád jedna z nejkrásnějších lokalit k bydlení v Brně - zase jsem se kochala baráčky, baráky a vilami, které tak nějak přirozeně zapadají do sebe. Ale dneska jsem dokonce odolala představám, jak některé z nich majiteluju - holt, jsem v Jaruškovi spokojená :) Cestou zpátky jsem si na Nerudově odchytla šalinu, protože tam ten úsek ke Skácelově nemám pěšky ráda, a narazila tam na pár fest nalitých koledníků. Docela jsem s nima soucítila po tom svém posledním plese (i když prý jsem jako docela držela střízlivou tvář, hehe, bavila se s maminkama svých kamarádek apod. - jestli já vážně neměla být ta hérečka; teda herečka!), ještě takhle za světla... No jo, mají to pánové na ty Velikonoce těžké. A já jim ještě nezůstanu doma, aby mě mohli zmrskat a zlít. Nezbeda nezbedná! Doma mě čekalo další milé překvapení, protože na náš balkon krásně svítilo až do půl sedmé! Takže toho 6. března jsem to s balkónovou sezónou poněkud přepískla, ale teď... Teď to raději nebudu ani psát, jen si to budu myslet. Ale je vám to jasné - ještě se trochu oteplit a bud tam pečená vařená :)



A krom toho, že teda seznamka pořádně sucks, tak jsem zatím nezávazně zvána na procházku (nebo bazén - co si tak asi vyberu, hihi) od docela sympaťáka, tak se třeba hned vyřeší více much tak nějak najednou. Zatím ani vůbec nevypadá problematicky... Podezřelé, že? To se vystříbří - je tam jistý potenciál v jeho vodnářovském znamení :)


Takže procházkové počasí vydrž a my si ho užívejme plnými doušky!