Bonjour Brno - Koloniál

Aneb jak jsem dneska nakupovala 'pofrancouzsku'...

Sluníčko sice pořád nic, ale alespoň bylo teplo, a tak jsem vytáhla svoje votočvohoz lakýrky (to si hned člověk připadá jarněji a francouzštěji) a vyrazila na Flédu na Koloniál. Nejdřív jsem byla možná i trošičku zklamaná - asi jsem čekala, že tam strávím půl dne nebo co; a přitom se tam dalo akorát nakupovat. No jo, mé naivně-idealistické představy; jako vždy. Možná to bylo i tím, že se mi rozstonal doprovod, takže jsem šla sama a člověk sám všechno vnímá jinak než ve společnosti... Stánky jsem měla obejité za nějakou půlhodinku, no, asi víc, a ano, byly tam krásné věci, ale většinou takové ty, které OPRAVDU nepotřebujete a přitom si za ně připlatíte :) Stánek na výrobu vlastní bižu tam byl jen jeden a ještě k tomu smalt - to mě nikdy moc nebralo. A někteří teprve vybalovali, třeba Anouk de Poulain z Fleru, na kterou jsem byla velmi zvědavá, a trochu mě vyděsila její opravdická image (později jsem si ověřila, že ta vyhublá zrz prodejkyně je opravdu sama Anouk). No, tak snad je v pohodě, a snad to tak chce... Nicméně materiály opravdu úžasné, ještě že tam nebyly některé z těch krásných červených šatů, které na mě na Fleru vždycky pomrkávají - to by mi nestačil ani vybraný obnos. Ale nakonec se mi tam začalo líbit, to víte, že jo. A že jsem něco koupila. Ale tak nějak v rámci rozumnosti, si myslím, hihi.

Koupila jsem dva mini bločky s barevnými papíry a ovocem na obálce. Mám v plánu je darovat. Teda. Alespoň jeden určitě :) Dvěma šikovnými, komunikativními a velmi přesvědčivými prodejkyněmi jsem nakonec byla udolána na vintage čelenku - utáhly mě na vlastní představu mě na svém městském kole s větrem o závod a danou čelenkou ve vlasech. A ani to nevědí :) No, někomu stačí zasít semínko a představa už tak nějak rozkvete sama, že... Taky jsem nemohla odolat Rosebud stánečku a širokému výběru tulipánů, které mám moc ráda. No, a ještě jsem si teda nechala přibalit takovou ozdobnou lahev. Jako vázička asi poněkud úzká, ale ona je krásná i tak, sama o sobě - už mi zdobí roh stolu. A hlavně mám nejlepší, ale opravdu nejlepší dárek pod sluncem - sice je to děsně prdlé - ale fakt to stojí za to. No, ale je to dárek (majitele ještě zvažuju, ale asi mám stejně dávno jasno), takže víc k tomu říct nemůžu.

Nakonec došlo ale i na setkání - u jednoho stánku jsem potkala svého bývalého vyučujícího z Alliance francaise (ocásek u c si přimyslete), který mě poznal a samozřejmě jsem byla nucena mluvit francouzsky, i když on česky umí. A šlo to hůř než jindy. Ostuda. Ještě, že tam se mnou ta moje francouzská Nora nebyla... Jsem si myslela, že už jsem docela rozmluvená a tam jsem kloudně nevytvořila ani minulý čas, za což mě samozřejmě, hajdalák, hned opravil. Ale dozvěděla jsem se, že si založil (asi s manželkou - předpokládám) restauraci v centru Brna, tak se tam asi vyrazím někdy podívat. Ještě mi dali vyzkoušet nějaký děsně sladký dezert, který původně vypadal jako exotické ovoce - trés intéressant; oui, oui, hlavně už au revoir, moje francouzština je dnes na nule, cítím se děsně trapně. No, ale to už jsem se teda začala zajímat i o slavnou fancouzskou gastronomii, a na dvorečku Flédy našla stánek restaurace La Bouchée, kde jsem si nakonec vybrala klasiku: Quiche Lorraine; a byla to dobrá volba! Jak jsem té náplni nikdy moc nevěřila, byla mňamózní. A ještě ke všemu servírováno na lodičce z dýhy (nebo čeho), která se mi moc líbila a nakonec jsem ji s lehkým uzarděním přibalila k nákupu - bude se hodit na oříšky a tak... Ale nemyslete si, normálně tohle nedělám, fakt! :) No, chtěla jsem vám to všechno, jako správná blogerka (hehe, po měsíci kdovíčeho jak si fouká) nafotit - stánečky, občerstvení a všecko, ale nechtěla jsem s sebou brát svůj velký aparát, plánovala jsem vždy jen diskrétní cvaknutí mobilem. Což se mi pěkně vymstilo, neboť jsem vyfotila quiche a ejhle - vybila se baterka! Takže autentická je pouze tato fotka, zbytek už je docvakán doma na ono canonovské dělo...

Asi bych se na večeři do La Bouchée nenechala dvakrát přemlouvat ;)

Ale až po dojezení quiche mě napadlo, že bych vlastně měla vyzkoušet nějaké francouzské víno. A to jsem nikde nenacházela! Zapadla jsem do Bárečku, kde byli velmi milí a vtipní barmani, kteří po mém dotazu na francouzské víno ihned přešli do české francouzštiny (chápejte nasadili patřičný přízvuk a české věty prokládali oui a non a mon chéri), nicméně při tom oznamovali, že mají víno pouze moravské (ne, že bych jím pohrdala, ale tak byla to francouzská akce, že jo). A málem už jsem podlehla, protože mi tam bylo příjemně, a spokojila se s moravským vínem, ale nakonec mi to nedalo, odolala jsem a vyrazila dál na lov. A dobře jsem udělala - u jiného gastro stánku, kde obsluhoval mj. pan architekt Petr Hurník, měli burgundské a casis (který se prý tradičně míchá s bílým šumivým vínem - to jsem teda netušila!). Tak jsem si objednala deci toho červeného a ještě jeden čokoládový lanýž - mimochodem nejlepší lanýž na světě - a ani jsem je neupozornila, že mi to blbě spočítali; tak bylo to pár kaček a mně ty čísla taky dělají potíže, tak co. A hlavně by mi to bylo blbé, stejně jsem jim chtěla něco nechat. Zasedla jsem ke stolečku, popíjela víno, přikusovala lanýž a zaposlouchala se do příjemné hudby. A bylo mi dobře. A taky mi začalo být francouzsky :) Až tak, že si mě fotil objevivší se Ersian (to je na dlouhé povídaní - nějaký pozůstatek z minulých životů. vlastně to není tak na dlouho - jednu dobu to byl úhlavní nepřítel mého bývalého přítele :)) a pak i naproti-sedivší slečny, které mě pak požádaly o společné foto a děsně se bavily tím, jak lezu na židličku, abych je měla v co nejlepším záběru. No, a tak si takhle popíjím a najednou se zjeví známý z mého rodného města a je to celé takové příjemně nostalgické. Až musím vytáhnout papíry určené k poznámkám na diplomku a začít psát tenhle zápis :)

Ještě jsem chtěla navštívit čerstvě otevřenou (konkrétně včera) kavárnu Atlas, ale zrada - měli zavřeno! Asi to přepískli s tou otvíračkou včera (byla tam i Katka Tučková, safra!!!), jen doufám, že se tyhle móresy nebudou opakovat, protože jako kavárna v Brně v sobotu zavřeno? A co my, chudáci kávomilci, máme jako dělat? A neříkejte mi, že můžeme jít do dalších padesáti kaváren okolo - tohle neberu :) Tak jsem srazila paty (trochu zmrzlé v těch lakýrkách) a utíkala do blízkého Mezzaninu - přece se o tu kávu nenechám ošidit! Nicméně i jen přes výlohu to tam vypadalo dobře. Tak příště. A alespoň i s fotem.

Ale už konečně ty úlovky!

Celé zatiší...

... kytky jsou vždycky fotogenické...

... a ještě jeden trochu bizár detail: lahev s čelenkou :)

Šmarjá, PS je tady ještě: A taky budu ta... Mediální hvězda, jsem vám chtěla říct. Na cestě z Mezzaninu mě před FSS zastavil lehce vyplašený, ale děsně milý, mladý žurnalista s otázkou do ankety ohledně Dne Romů, který bude v pondělí (naštěstí jsem to i zaregistrovala, takže jsem byla o něco méně vyplašená). "Je to do našeho on-line časopisu... Ale bude tam potřeba i fotka! Říkám Vám to raději rovnou, všichni pak od toho ustoupí..." Mně přišlo, že by se i šutr musel slitovat a zatím jsem prý po třech hodinách bloumání byla druhý respondent. Tak jsem vypotila pár vět. "Jojo, děkuju, to stačí, jste moc hodná." Došlo i na tu fotku "Ježiš, to je tak trapný, já to tak nemám rád, nezlobte se," myslím, že bude dost hrozná, nadiktovala mu potřebné údaje a odkázala na Mezzanine, kde sedí plno příjemných lidí "Když já nechci obtěžovat... Ale děkuju, děkuju moc". Chtělo se mi ho obejmout. Takže nicméně v pondělí běžte na svoboďák oslavit Romy ;)