pondělí 20. května 2013

Víkend letem světem

Tak jo. Kus soboty a neděle zavřená po knihovnách. Yep. Studie k diplomce načteny. Yep. Třetina knížky ke státnicím. Provedeno. Muzejní noc. Odškrtnuto. Esej do psychoterapie uměním. Už napsáno (Jmenuje se to "Knihy nejen zkoušet, ale také si o nich povídat" - příští rok to bude bestseller, úplně měním školství a všechno, víte jak, hihi - ještě aby mě někdo do té školy vzal, hehehahahoho). Lapač snů, šifrovací abeceda, vědomostní hra, indiánský úbor, barevné kameny,... Jojo, všechno vyrobeno, nakoupeno. Holka, tys ses ale činila, viď. A ještě jsem si zvládla zaběhat a vyprat a... Ženské životy, znáte to. Ale dost natřásání a pěkně postupně.

Ale ještě odbočka - na co jsem tenhle víkend přišla (bacha, teď přijdou velká moudra, tak se radši posaďte):
- NIKDY bych nechtěla být akademikem, PROTOŽE: jako akademik musíte něco publikovat, nedejbože to uzná většina kademické obce, která tím pak mučí nebohé studenty, takže vy pak máte ještě za života pořád škytavku (nemá někdo akademika v rodině, že by se to vědecky ověřilo?), jak na vás ti studenti celou dobu nadávají, no, a když doškytáte, tak se ještě převalujete v hrobě ze stejného důvodu (případně když se dozvíte, jak vám někdo tu vaši vědu zprznil)
- ČÍM VÍC a dýl jsem nucena pracovat hlavou, TÍM VÍC se mi strašně chce živit rukama - fakt otevřít tu kavárnu a péct tam ty koláče a obsluhovat ty lidi, nebo prostě sázet stromy, nebo něco natírat (já děsně ráda natírám, zejména dřevo), nebo vyrábět ty lapače snů (ne, to ne, u toho jsem se vztekala)

A už můžem, už tu máme smyčku - vrátili jsme se hezky idnánsky kruhem k indiánům (to nic psala jsem na jejich literaturu druhou diplomku, možná vám to někdy povím, tyhle mé interní nesmysly s klidem přejděte) a můžeme pokračovat. Nuže, abyste byli (původně tam bylo spontánně ypsilon, tak nějak počítám s ženským osazenstvem, ale nebudeme diskriminovat) v obraze, v neděli se změním ve velkou šamanku a mé mateřské pudy se definitivně zase naplní, neboť budu dočasně matkou asi 64 (počty nám ještě kolísají) dětí. Hip, hip, hurá! A jak tak sleduju ty blogy, vím, že děsně frčí různé souteže, takže já taky jednu vyhlašuju (cenou vám buď večná čest a sláva, případně, co mi na škole v přírodě cvrkne do nosu - volila bych být vámi raději tu první možnost), totiž: VYMYSLETE MI INDIÁNSKÉ JMÉNO. Já už jsem po tom vymýšlení všech těch kravin, teda pardon programu, dost vyprahlá, takže nějaký nápad by bodl - těším se na vaše návrhy. A myslete na nás s počasím, hlavní náčelnice dneska říkala, že prognózy nic moc - asi budeme muset uklidnit božstvo... Ale těším se: týden na Vysočině (kde je to mimochodem děsně krásné) s dětma ve třetí a páté třídě a tlupou paničelek, případně zase s horskou službou v zádech, neboť se nám ty termíny soustředění prý vždycky nějak kryjou... Loni tam byli i sporťáci z Masárny a měli triatlon a děti jim dělaly diváky a holky si fotili zmrzlé pindí... Ale nic, nebudeme zabíhat do detailů. Prostě tam děti nabyly spoustu zkušeností a zažily nevšední zážitky.

Tady jsou ty mé propriety, aby bylo vidno, že nekecám. Halena chce ještě vyšít, ale mám jen jedny ruce, pochopte. A foceno po půlnoci, tak mi odpusťte to světlo.


Odbočka číslo dva - novinky na seznamce: no, kolem fenoménu seznamka (respektive chování mužské části populace v tomto prostředí) bych měla hodně co říct, ale dnes jen bonbónek - objevil se tam nový profil. Jediné dvě informace, které udává, jsou tyto. Mám rád sex a judo. To ej kombinace panečku! Krom toho mi ho asi systém vyhodnotil, jako vhodného partnera, když mi byl nabídnut! No, to jen kdyby se někdo cítil ochuzen o seznamková dobrodružství...

Ad Muzejní noc. Jako jo. Akce roku to nebude, i když návštěvností by asi na takovou laťku aspirovala - nevím, kdy by v galerii byl tak vydýchaný vzduch a hrozila srážka s kolemjdoucími. Byla jsem s bandou lidí, kteří chtěli spíš 'kalit' (jak říkají), než chodit po galeriích - chápu, ty davy nebyly nic moc, ale kalení ( i když to bylo vcelku poklidné popíjení vodky s džusem v docela hojném počtu lidí, takže ani opití nehrozilo) mi teď zrovna nějak nejde, respektive na něj ani asi nemám náladu, takže jsem je před půlnocí zanechala svému osudu a šla chrnět, což bylo dobré rozhodnutí, když další den ta knihovna, že jo. Vůbec tenhle víkend byl plný dobrých rozhodnutí a vůbec nejlepší bylo, že jsem slevila asi půl kiláku ze své obvyklé běhací trasy, takže jsem doběhla domů jen s prvními kapkami a bouřkou v patách. Ale zpátky k muzeím - část výpravy jsem překecala alespoň na fotografickou výstavu Rudolfa Koppitze a myslím, že všichni byli docela spokojeni. Jako nahaté ženské fajn (v životopisu mě pobavila věta, že akty začal fotit až po tom, co se oženil), ale mně se nejvíc líbily ty jeho fotky z cest, krajinky, venkov, městečka. Ty z Maďarska byly vůbec nejlepší a úplně nej nej nejlepší byla fotka 'Maďarští voli' (nebo volové?) - záběr tak lehce z podhledu a zezadoboku, myslím, že sépiový nádech (většina těch snímků byly bromostříbrné fotografie - takové prapraprababičky těch našich současných), nevím, co mě na tom tak uchvátilo, ta majestátnost? Klid? Ale fakt krása. A spousta fotek nevypadalo ani jako fotky, někdy spíš jen jako tuš rozlitá po papíře... No nic, tady je pár mých soudobých a zcela nepoetických kousků z akce. Digitálních.

Na tyhle miláčky já si potrpím. Před Janáčkovým domem. 
 Ale tak jo, ještě nějaká kultůra byla - převážně mužský sbor pějící hity od Janáčka a Smetany (nebo to byl Dvořák, safra, málo jsem dávala pozor). Mně to přišlo zšenštilé.
 A takoví krasavci se proháněli Brniskem.
 To už je špilasová večerní - ještě před objevením blesku ;) Se mi smáli, jestli ten foťák jako je můj, když nevím, jak se zapíná blesk. Já ho ale nerada, no. Tak jsem zapomněla.
A s ním. No, ale dívejte, jak to vypadá, já to prostě nemám ráda. Ale noc to byla pěkná, to jo.

No, a jak jsem byla u těch rozhodnutí, tak to nejlepší teď bude jít spát. Dobrou noc.

PS: Jestli jste ještě neochutnali Mixit tyčinky, směle do toho - já byla dneska zase v Sklizeno a jednu zkusila a jsou moc dobré. Teda extra zdravé to asi nebude, ale alespoň to nevypadá na konzervanty - doba spotřeby byla jen nějak do července. Tak jsem to stihla :)

4 komentáře:

  1. Tu chuť živit se rukama jsem během studia taky měla. Bohužel jsem pak přišla na to, že vlastně těma rukama nic moc neumím :(
    Indiánské jméno - Ta, která fotí bez blesku ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si zatím myslím, že bych i něco svedla, ale myslet a praktikovat jsou dvě různé věci, že jo.

      Děkuju za krásný tip. Mám s tím jediný problém - že by se to dětem špatně volalo. Ale potěšilo!

      Vymazat
  2. Tančící bouře?

    Žaninko, tvůj lak z Ery byl tak úžasný a tak ti slušel! Musela jsem ho mít též O:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evičko, tys to vystihla! Co na školu v přírodě, to si dám do životopisu! Soutěž asi uzavřena, jsem nadšená!

      Myslíš ten růžovoučký? :) Jo, taky mi nějak hned padl do oka. Tak se těším, že ti bude slušet též ;)

      Vymazat