čtvrtek 20. června 2013

25 a nemá s kým jet na dovolenou...

... to je teda diagnóza, říkala jsem si ještě nedávno. Ale pak jsem se potkala s jednou moudrou kamarádkou, která při rozebírání jedné známé nadnesla, že všechno je to v hlavě (to já jako vím - poslední dobou se tím ohání kdekdo: běhání je v hlavě, jídlo je v hlavě, státnice jsou v hlavě, štěstí taky a kdovícovšechno se tam ještě stohuje a schovává; nicméně je pravda, že občas mi to neuškodí připomenout a ona vystihla přesně ten správný moment), takže ne že bych byla přesně ten typ známé, kterou čekají už asi čtvrté státnice, takže jestli se všechny ty tituly vypisují tak bude asi Mgr. et Mgr. et Mgr. et Mgr. (nebo se tam píše 4Mgr.? nebo Mgr. na čtvrtou?), taky jde na doktorandské, získala zaměstnání v nakladatelství a frustruje ji, že je bez muže... To tedy, jak víte, není zcela můj případ - já budu ráda za to Mgr. prachobyčejně jednou, na doktorát mě nedostanou ani párem volů, kariéristka jsem taky nikdy extra nebyla - já tak ten teplý kamrlík někde na střední - a muži, no, to je lapálie, to jo. Nicméně i když nejsem takový nadčlověk, někdy si to stejně o sobě alespoň myslím - většinou na začátku nějakých cyklů (školní rok, nový rok, prázdniny atd.) kdy mám tendence nemyslet reálně, zase si toho na sebe navalit, uplést si biče a pověsit nad sebe meče, prostě mi rupne v bedně a místo konečného odpočinku, který si slibuju z minulé sezóny zase hltavě přijímám, co kolem běží, protože by to přece byla škoda nevyužít... K tomu asi máme společně se známou sklony vidět problémy a černotu i tam kde nejsou, takže jako kdyby nebylo vnějších bičů dost, pleteme si na sebe ještě ty vnitřní - nic nám není dost dobré, hlavně my samotné - a tak si to na tom světě koulíme. Mí nejbližší přátelé by v tomto bodě upozornili na další můj nešvar - totiž, že jsem vztahovačná a beru si všecko moc osobně, tudíž v popisu neduhů známé okamžitě rozpoznávám své a kamarádce cudně u kapučína žbrebtám: "No jo, to chápu, jsou takoví lidé, no". Každopádně toto sebevztažení mělo naprosto pozitivní efekt: konečně jsem se sebrala a řekla si, že vlastně to, že nikoho nemůžu sehnat na dovolenou k moři není žádná ostuda, ani potupa, natož tak smutek, že ti lidi nejedou, protože prostě nejsou plážové typy (což já za normálních okolností taky ne, takže rozumim), případně nemají dovolenou, nebo peníze. Takže vlastně můžu být ráda, že se u mě sešly všechny potřebné atributy: volný čas, nějaké peníze i chuť se válet u moře (letos mám dojem, že si to zasloužím a ekzém to vyloženě vyžaduje, krom toho s mořem jsem se pořádně neviděla dobrých šest, sedm let) a když tam prostě chci jet, nemá cenu pouštět takovou dobrou nabídku a čekat, že se někdo ještě rozhoupe. Sice mi trochu bylo líto příplatku za 'neobsazenou postel' v dvoulůžkovém studiu, takže jsem ještě chvíli lustrovala net, jestli se neobjeví něco podobného a třeba i letecky, ale pak mi došlo, že to bude maximálně nalej-vylej alias šul-nul, ale ještě spíš, že to vyjde dráž a poplatek za samotinku samotnou budou chtít určitě nakonec taky. Tak jsem se pochlapila (zvlášť po večerní skleničce vína - to mně se občas po alkoholu rozsvítí, máte to tak taky?) a zájezd si objednala.

Takže dámy a pánové 22. července odjíždím z Brníčka na Chalkidiky, konkrétně do oblasti Nea Vrasna (opovažte se mi teď vykládat, že to tam je nedejbože škaredé nebo něco!) na celých 9 nocí, budu mít pro sebe dvoulůžkové studio s připojením na net (takže počítejte, že bombardovat blbinama vás budu bez přestávky - o hlouposti tam jistě nebude nouze :)), domeček má být hned u pláže (písčitá) a cáchanda v Egejském moři, papu vlastní; to celé za velmi příznivou čtyřmístnou cenu (kdyby tam nebyl ten solitérní příplatek, je to za neuvěřitelných 5.500 Kč! - jsem to možná měla napsat sem a hned bych měla parťáka :)). No, nezní to jako sen? A já si tam plno dalších míním splnit: určitě se pojedu podívat do Meteory, půjčím si skútr a objedu kus pobřeží (to mi vždycky v Chorvatsku přišlo jako děsná romantika a zábava zároveň), taky vyzkouším nějaké ty mořské potvory, které se mi normálně docela oškliví, ale tam budou přeci úplně nejlepší na světě, vůbec nedostanu sluneční alergii (protože mám drsný miminkovský opalovací krém) a budu vstávat v šest a chodit běhat a... a... a... A raději mě zastavte, protože už si to zas moc maluju a akorát pak budu na sebe naštvaná, že to tak není. Ale těším se jak malá holka. Moje první Řecko!

Takže Řecko těš se taky, už skoro jedůůůůů! Což mi připomíná, že si určitě musím obstarat tuhle boží uspávanku od Skácela a Čecha - taky tak milujete námořníky?



2 komentáře:

  1. Milá Žano, když čtu Vaše řádky, připadám si, že vidím sama sebe před x lety. Jak jsem se bála, jestli vůbec někdy potkám pana Božského, jestli vůbec někdy budu mít s někým děti... No dopadlo to dobře. Děti mám a princ na bílém koni je jen v pohádkách. A s tou dovolenou jsem měla přesně stejný problém /dokonce ve stejném věku/, nakonec jsem jela s jednou otrávenou kamarádkou, která nad vším ohrnovala nos, všechno bylo špatně, hrůza. Ale na to špatné jsem už zapomněla, zato pohled na Atény z Akropole, brzy ráno, když nikde není žádný turista - ten si pamatuju navždycky.... Krásné léto a nezoufejte, on se ten pravý chlap objeví v pravou chvíli!Času dost. Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Jak já mám ty komentáře ráda!
    Já vím, že princové nejsou, natož tak na bílém koni, však já taky nejsem žádná princezna ve věži... A že Honza na oslíku jednou přikluše taky pevně doufám. Ale děkuju.
    Zdravím muže a děti a nejvíc Vás, Lenko!

    PS: Takže jste před x lety byla taky taková trefená, jo? :) To mám radost.

    OdpovědětVymazat