pondělí 15. července 2013

Expedice Apalucha

Víkend mezi kopci a lesy, kapkami deště a slunečními paprsky, mezi pávem a laněmi, a taky mezi grilováním a frgály, a nad scrabblem a před televizí, a... Hlavně v báječné společnosti - to všechno byl náš holčenčí víkend na chatě na Ostravici. Nemohl nás odradit ani šílený letní výlukový systém Českých drah (na to si dejte všichni cestomilní bacha) ani opětovné vyplakávání mraků na beskydské vrcholky; my si to užily od začátku až do konce.

Já jsem byla otrava nejotravovatější, která přijela už ve čtvrtek, zbytek výpravy dorazil až v pátek navečír, akorát aby ochutnal plody naší čtvrteční práce, totiž grilované hermelíny a kuřecí prsa. Nikdy bych nečekala, že zrovna já (samozřejmě jsme pracovaly obě s organizátorkou, krom toho ona i grilovala - nechci si uzurpovat slávu pro sebe, jen, že jako u ní bych to i čekala) budu schopná tak geniálně naložit maso! A že mi bude tak chutnat!  I když to bylo asi celkově duchem chaty, protože tam mi děsně chutnal i ten hermoš, který jinak v téhle úpravě moc nevyhledávám. Každopádně dám vám recept na to nejlepší grilování: to se nejdřív inspirujete krásně vyvedenou knihou 'Šéf na grilu' od Pohlreicha, kde to všechno (nebo alespoň půlka) vypadá moc lákavě a chtěli byste to hned zkusit. Pak zjistíte, že v chatičce ovšem z potřebných surovin všeho všudy nic není, takže rozbalíte klasické kořenící směsi, přihodíte trochu česneku (tady se můžete inspirovat dalším kuchařem Ridim a pouze "navoňávat"), přilejete olej a tradá! Nejlepší barbecue je na světě. Ono to bude asi tím, jak říkává vždycky můj děda, že nejdůležitělší je to dělat s láskou - takže tu si napište rozhodně na seznam a hodně při přípravě myslete na své strávníky ;) Jinak nám celý den krápalo za oknem, co krápalo, vlastně kolikrát spíš padaly trakaře, takže jsme nevytáhly paty z chaty a krom vaření zvládly akorát luštění křížovek, prohlížení časopisů (mimochodem do nejnovějšího Marianne bydlení, které kolovalo z ručky do ručky, jsme zamilované všechny), čtení a jeden film, ovšem doporučujeme. Hysteria je takový ideální letní film pro ženské kolektivy. S muži se na to lze samozřejmě dívat taky ;)

Vlastně přemýšlím, který z plánovaných bodů (neboť jsme měly klasicky velké ambice a plán tak na týden, ne víkend) jsme splnily... Lysá ani Smrk nepadly, východ slunce ve čtyři ráno jsme taky nějak nestihly, místo špekáčků zase děsně lilo, na koupání nebo spaní pod širákem nebylo počasí vůbec... Jo, a V. nám odmítla číst své produkce, jelikož jsme údajně nebyly dost pod obraz a mohly si to pamatovat :) Ale zase byly jiné akce - již zmiňovaný scrabble, ve kterém jsem si alespoň trochu napravila reputaci po hře 'jméno, město, zvíře...' (no jo, taky si to hrajte se čtyřma dalšíma češtinářkama - jsem se ani nenadechla a vždycky už někdo řval stop:)), film pro pamětníky, který byl děsně napínavý, ale bohužel nevíme konec, neboť začala zrnět televize; taky spaní po obědě a vůbec samé takové záslužné činnosti :) Byl to vskutku úžasný relax. A úplně nejlepší byla procházka (chtěla bych to nazvat túrou, která by k danému prostředí seděla lépe, ale asi to nepůjde :)), kterou jsme podnikly v sobotu. Je tam vážně krásně. Úžasné výhledy na protější kopce, barvy nebe a lesů v romantickém kokteilu, u cesty lesní jahody a borůvky. Co byste chtěli víc? Ale to ještě není všecko. Pak vyjdete na louku, kde se krčí jenom jedna opuštěná roubenka a roste tam tak krásné kvítí, že už jen kvůli tomu by se vám chtělo okamžitě vdávat. Já se tady rozplývám a přitom by stačila jedna fotka a bylo by jasno. No jo, když kvůli tomu jsem právě nejnaštvanější na světě. Na sebe samozřejmě.

To asi nevíte, ale docela ráda fotím. Od našich jsem před několika lety dostala kvalitní zrcadlovku a už jsme celkem i sehraná dvojka, takže mám z některých fotek opravdu radost. Ale to bych nebyla já, abych si zase něco nevymyslela... Už dlouho mě lákají poctivé analogové fotky, takže jsem doma ukradla taťkovu starou minoltu a nechala si slíbit, že ty moje úlovky pak spolu i vyvoláme (on se nám totiž až nedávno prořekl, že to umí! a že dokonce máme na půdě všechny potřebné nástroje!). Jupí! Takže jsem si nakoupila černobílý i barevný film a začala fotit převážně touhle krabičkou (je to vtipné, jak se tam vlastně nedá ani nic nastavit - jen zmáčknete děsně retro čudlík a pak musíte děsně dlouho čekat na výsledek), což ovšem neznamená, že by to byla úplná hračka. Se založením filmu jsem si nechala pomoct přímo ve fotolabu, kde jsem kupovala ty filmy, a už se blížíme zpátky na Ostravici - když jsem vyšla opět s tímto retro strojem na zmiňovaný výlet s nadšením, že si tam založím ten barevný a bude to v té přírodě boží, až pozdě si uvědomila, že vlastně pořádně nevim, jak ten film vyndat. Pamatuju si, že se to v těch klasických foťácích muselo vždycky ještě převinout a já zaboha nemohla přijít na to, jak se to dělá zrovna u tohohle. Samozřejmě mobilem v kapse jsem si vycházku nechtěla 'prznit', takže jsem ani nemohla zavolat taťkovi na návod a bojím se, že jsem akorát zkazila celý film, protože se mi tak akorát podařilo foťák lehce otevřít. Žano, za tyhle hlouposti bych tě kopla. Teď jen s malou dušičkou doufám, že se zachránily alespoň nějaké kousky (ne-li vše), zejména některé s mou krásnou sestrou (jí to prostě sluší i u loupání brambor), kterou jsem průběžne fotila na návštěvě v Brně a na fotky se děsně těšila... Takže tady alespoň pár obrázků od jiné účastnice zájezdu...

A až nebudete vědět coby, jeďte na severní Moravu. Je to kraj možná trochu drsný, ale krásný. Holky, a vám dík za víkend!

Žádné komentáře:

Okomentovat