středa 3. července 2013

Jízda královen, generální úklid a noc literatury

Ano ano, přesně takový byl můj víkend a že byl fajn! Začalo to oním úklidem, ze kterého jsem měla nebetyčnou radost. Znáte takový ten pocit, kdy potřebujete aby se všechno blýskalo, vonělo a bylo čisté? Čím více se u toho zapotíte, sami zašpiníte a čím více zničíte hader a houbiček, tím lépe? Jakoby takové grunotvání souviselo taky s očistou duše, dělalo vás lepším člověkem... Tak přesně tohle mě v sobotu popadlo. Nepopadá mě to teda příliš často (sama bych se spíše označila za bordeláře než člověka úzkostlivě držícího na čistotu; respektive, čistotu mám ráda, ale věci poházené všude po pokoji mě zrovna dvakrát z míry nevyvádějí), ovšem o to s větší vervou se pak na uklízení vrhám. Tentokrát jsem si to vážně užila. Jen asi hodinu jsem strávila zalezlá po pas v troubě, konečně jsem taky odnesla vytřízený papír a konečně vyhodila uhynulou kytku (to na náš byt nevrhá zrovna ideální světlo, že? :)). A mělo to na mě přímo blahodárný účinek - tak spokojená sama se sebou jsem se dlouho necítila :) A ještě něco vám musím říct. Děsně si užívám vysávání se svým vysavačem (nic proti tomu od spolubydlící, který jsem mimochodem lehce odrovnala samozřejmě já - prostě mi při jeho schovávání do komory zůstalo jeho držadlo v ruce, dej mu pámbu věčnou slávu - jako jinak žije ;)), který jsem dostala od našich asi už do výbavy a teď jsme ho začali používat. Je TAK tichý a přitom výkonný! Ach. A krásně lehce klouže po podlaze... No nic, takže jsem prostě uklidila byt a večer se vydala na Noc literatury, kterou započal Měsíc autorského čtení 2013 (asi tam odvleču v neděli sestru na Typlta, ta bude mít radost, hehe). Akce probíhala celý den, ale já jsem se vydala až na Kateřinu Tučkovou, která mi učarovala Žítkovskými bohyněmi (o tom tady ještě bude možná někdy řeč) a pak na křest nového Alamanachu Vítrholc, což mělo hlavně osobní charakter. To bylo totiž tak... Můj bývalý muž, kterého jsem tady už několikrát lehce nakousla, je totiž velký fanda do muziky, co fanda, troufám si říct, že docela odborník, no a Vítrholc byli jedni z jeho prvních hudebních kamarádů po našem příchodu do Brna (jj, oba jsme přišli ze severní Moravy, dokonce ze stejného města, školy a třídy - láska ze střední školy, alias vlastně prý už školky, na což já si nepamatuju). A ten můj bývalý muž ještě než se stal hudebníkem, byl taky básníkem (teda on by to takhle určitě nikdy nenazval, ale psal vážně obstojně, i když je vám jasné, že ty nejlepší verše přišly stejně ode mě, hihi - múza v povzdálí), no a Vítrholci jsou taková sebranka na pomezí hudby, poezie a performance, takže si ho přizvali na hostování v almanachu. No, a to takhle jednou, už to budou skoro dva roky - ještě než jsem mu odjela za móře, protože už to mezi náma dlouhodobě fakt skřípalo, i když jsme se měli a vlastně máme pořád rádi, a než to za tím móřem definitivně skončilo - tak tedy takhle jednou za mnou můj milý přišel, že se některé básně budou nahrávat taky na CD, a to konkrétně v brněnské kultovní Kamence, kde bydlí jeden z bandy Vítrholc a jestli nechci jít jako s ním. Jasně že jsem chtěla! Ovšem s podmínkou, že se budu účastnit jen pasivně, neboť předčítání poezie pro mě představuje něco jako obnažování vlastních vnitřností, což on moc dobře věděl (myslím, že to bylo vůbec poprvé, co jsme zvracela z alkoholu, když mě přemluvil, ať mu přečtu nějakou jeho báseň). Jako asi recituju docela obstojně - na základce jsem se dostala i někam do okresního kola (které jsem pak už raději pronemocněla), ale jsou to pro mě muka. Připadám si vždycky docela jako nahá, zcela odkrytá bezbranná bytost... No, takže v ten slavný příjemně teplý zářijový den jsme naklusali do vyhlášeného Duck baru, který je zcela oprávněně na seznamu "průvodce Žít Brno", nicméně kromě nás dvou tam dorazil jediný vítrholcovský člen... Chm, jak nečekané. A co byste tak řekli. Pánové mě začali přemlouvat, že tedy budu číst i já. Přesně tohle jsem nechtěla. Snažila jsem se po dobrém i po zlém, nakonec jsem povolila, ale s tím, že se musím alespoň trochu cinknout. Nuže jsme se naladili na baru a došli do nahrávacího studia, kde jsem nejprve četla pár kusů od toho mého, což se jim ovšem tak zalíbilo, že jsem musela číst i všechny básně, které jim došly od jedné ostravské básnířky (to je přece naprosto logické, když jsem ta holka, že) a pak jsme četli ještě duetto nějaké básně toho dorazivšího člena. Prý mám moc hezký hlas a je dobře, že budu ta učitelka (já jsem svůj hlas do té doby vždycky na všech záznamech nesnášela, asi jako to mají i ostatní, ale je pravda, že tam zněl o dost lépe). Skončilo to tak, že se mě majitel nahrávacího studia ptal, jeslti umím taky zpívat a kdy se z těch studijních cest vracím - no, velké plány... Musím říct, že jsem byla docela pyšná. A opilá :) Ale znáte to s umělcema. Vydání almanachu se pak pořád protahovalo a oddalovalo, takže jsem ani nečekala, že by vůbec mělo spatřit světlo světa; ale najednou to bylo tady - křest na Noci liteartury. Takže jsem tam šla nejvíc ze zvědavosti, jestli tam bude i to CD a jestli se uslyším a bude to vážně tak dobré, jak tehdy tvrdili... No jo, ta sebestřednost. Ale ti umělci :) CD samozřejmě nakonec není - prý snad možná později - stačilo, že konečně vypotili ten almanach, který jim poskládal Pitínský (a dokonce se ukázal na křestu), i když s naprosto nefunkčním stránkováním, popletenými jmény a dalšími srandičkami. No jo, Vítrholci... Ale mají to hezky graficky vyvedené, knížečka příjemně voní novotou a za padesát kaček mám památku i s podpisy. Jen mě mrzí, že tam toho mého bývalého je nakonec tak málo... Ale večer dobrý, byla tam i ta Tučková, což bude asi dost fajn baba (už u Krause byla taková sympatická). Její příspěvek na programu akce bylo provázení po Křížové cestě soch v ulicích, které mi konečně začaly dávat větší smysl (je pravda, že jsem se do té doby o to více nezajímala - ignorant). Jde o instalace, které se vážou k pochnurným dějinám Brna - slouží jako památka obětem událostí za okupace, druhé světové války, 68. roku atd. Celkem jde o 14 příběhů, které vybrala právě Tučková a sepsala ke každému povídku. A kdo zná Tučkovou, ví, že ta umí bodnout do správného místa... Konkrétní příběhy konkrétních lidí, to je něco na mě, oči zůstaly suché jen s námahou, ale zároveň jsme si uvědomila, že toho vlastně z dějin Brna moc nevím a asi bych to měla napravit.
To by byla sobota, ovšem neděle nemohla zůstat se zážitky pozadu. Trochu mě vyvedl z míry telefonát od kamarádky (mimochodem od té, co mě dostrkala do tohohle blogování), jestli mám čas, že by někam zašla, ale ať ji vyzvednu u ní, že je autem. Autem? Za tu dobu, co se známe, se nikdy o řízení nezmiňovala a ví, jak je to se mnou - od absolvování autoškoly jsem nesedla za volant (smutné, já vím), takže pro mě skoro neexistuje horší představa, než že budu muset v autě vykonávat nějakou jinou funkci než koukání z okýnka a maximálně bavení řidiče, aby neusl. Ještě jsem tak schopná navigovat někde s mapou, ale v Brně?! Kde vždycky chodím jenom pěšky nebo šalinou a v centru jsou všude jednosměrky... No, potěš! Mimochodem:


Ale ona se tvářila tak odhodlaně (i když trochu nervózně), že to přešlo i na mě, domluvily jsme trasu a pak už všechno probíhalo naprosto hladce. Je to vážně dobrá řidička. Teda strany je lepší jí ukazovat rukou než vysvětlovat takové ty ustálené formulky jako 'levá' a 'pravá', ale jinak... Báječné zaparkování, jistota na cestě. Paráda. Byla jsem na nás obě pyšná (neboť jsem samozřejmě měla pocit, jako bych na celé akci měla minimálně poloviční podíl, hihi) a musela na to myslet ještě celý večer. Docela dobře si dovedu představit holčenčí auto výlet - já v roli GPS a uklidňovatelky (prý jsem takhle působila), ona všechno ostatní :) Dělba práce, to by mi šlo...

No, tak jsem se vám tu zase vypsala ze zážitečků, které vlastně asi nikoho moc neberou, ale jinak to nešlo. Koneckonců zážitečky žijeme, ne? A co vy, jaký byl váš víkend?

8 komentářů:

  1. Žanko žabko, na Čtení bych aj zašla.. Na Hájíčka jsem chcela.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybyste šly na Hájíčka, tak bych se k vám ráda připojila:). A Žani, s tvým vysavačem jsem včera prožívala stejnou extázi;), tančila jsem s ním včera po našem pokoji, no byla to slast;), myslím, že na p. Limetku na chvíli zanevřu:)

      Vymazat
    2. Holky, když já jsem na Hájíčka v tom Grécku...Jinak bych taky šla - tak běžte spolu a pak dáte echo.

      Veru, je fakt dobrej, co? :)

      Vymazat
  2. Tou Jizdou kraloven jsi me fakt pobavila :) Pokud se nkonec rozhodnes pro karieru instruktorky autoskoly (uz jednou se mi povedlo te do neceho uvrtat, tak bacha), mas u me doporucujici dopis!

    OdpovědětVymazat
  3. Tak ten dopis bych vážně ráda viděla! :) Ale neblázni, vůbec nechci podceňovat tvé přemlouvací schopnosti, to ani náhodou, ale jako přeci jen se musí jednat o něco alespoň trochu reálného - já a autoškola?! Možná umím mluvit uklidňujícím tónem hlasu, ale to je tak všecko :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak dalsi varianta je,ze nahrajes cd, co si ridici meho typu pri jizde pusti :) hm?

    OdpovědětVymazat
  5. Hehe, dost dobrý! Akorát by muselo být nějaké interaktivní, abych je nechválila, když by se hnali do křižovatky na červenou, nebo je neuklidňovala po bravurním zaparkování ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Nebo jim zbytecne nevysvetlovala, kam tocit volantem, co :)

    OdpovědětVymazat