První dojmy

Tak jo. Jako asi to tady přiměřeně odpovídá té cenové kategorii, ale to neznamená, že si to tu nemůžeme udělat hezký, že jo? Koneckonců moře je moře a spousta věcí je tu dost fajn.

Cesta byla trošku hardcore, protože se nám pokazila klima a někteří účastníci zájezdu se doslova vařili zaživa. To jim ovšem nezabránilo průběžně se posilňovat slivovicí. Prostě Češi (řízky jsem kupodivu nezavětřila, ale nevěřím, že alespoň někde by nebyly). Naštěstí díky spánkovému deficitu z Colours (nebojte, report bude už brzo, ale zatím ty polední siesty nestačily...) a nočnímu dobalování (pardon, pardon, Veru a Martine) jsem víceméně celou cestu prospala. Jeden spolucestující mě překřtil na Šípkovou Růženku... Nicméně, v půl osmé ráno místního času (to jest o hodinu víc než doma) nás vyhodili před naši vilu vilekulu a řekli, že se na ni jako zatím můžeme dívat z venku, že do jedenácti máme volno, pak je informační schůzka a kolem jedné se ubytujem. Rovně je moře, kdesi vlevo pekárna. Hm. To moře jsem našla. Ovšem místo jemného písečku známého z fotografií cestovky (a z loňské návštěvy Korsiky) mě uvítala spíše jakási struska - takový hrubší štěrk - a jedna dlouhá, předlouhá pláž. Procházela jsem se po promenádě, ale za necelé dvě hodiny jsem byla úplně zmožená a snažila se najít alespoň pekárnu, nejlépe vilekulu. To druhé se naštěstí naponěkolikáté podařilo (nesmějte se, ale tady ty uličky vážně vypadají jedna jak druhá, ještě pořád se 'domů' vracím pokaždé jinou cestou, naštěstí už mám nějaké záchytné body, takže nakonec vždycky trefím), ještě dlouhé čekání alespoňže na židličce ve stínu. No, začátek trochu výser (nevím, jak to líp popsat), ale odtud už všecko jen dobré. Na informační schůzce po třech hltech opita ouzem s citronádou, takže horkotěžko složila kloudnou otázku "A myslíte, ehm, že se tam dá dojet, ehm, autem... teda na kole, na kole jsem myslela!", pobyt zahájila rovnou siestou, ze které se ovšem probrala až po šesté a rychle běžela k tomu móóóři.

Ráno je osvěžující a hladké jako zrcadlo, takže se krásně plave. Odpoledne přijde příliv, dělají se vlny a voda už moc nezchladí. Je tu plno toulavých psů. Měla jsem báječné frappé a dokonalou zmrzlinu (ve skořicovém kornoutku!). Ubytování fajn, mám tu pro sebe tři postele (to abych rychle někoho sehnala, hihi), sprchový kout bych si představovala trochu jinak, ale v pohodě; véééliký balkon, o jehož zábradlí jsem se naučila otevírat flašky, protože tady není udělátko a já si ho taky nesbalila (k večeřím je totiž nutné popíjet retsinu, jak sami jistě uznáte ;)). Mám dojem, že se furt akorát mažu a namáčím a pak zase schnu a mažu a peru a tak furt dokola, ale tak to asi u moře bývá, že jo? Zítra jedu na údajně nejkrásnější pláž v okolí (kde by měl být i ten jemňoučký písek), v pondělí na ty kláštěry v Meteoře (nebo na Meteorách? jak je to správně?) a v sobotu si asi půjčím kolo. Se skútrem jsem trochu vyměkla, protože jsem to vlastně nikdy neřídila, že jo; a taky... Vespy tady nejspíš nepůjčují. Je jich tu tááák malinko! Taky pořád vyhlížím delfíny (prý by tu měli být) a podvědomě teda taky žraloky - já vim, je to blbost, ale nějaký strach tam je, si v tom moři vždycky přijdu taková bezbranná, zvlášť, když už jsem v hloubce a nevidím, co je pode mnou... Taky jsou tu kolem hory a zvažovala bych i nějaký výšlap, ale to mě zase vyděsila delegátka, že jsou tam hadi... Tak zase vyměkávám, protože to bych vážně nerada. Ale tak není všem dnům konec!

Postřehy z dopoledne: je tu jeden Slovák, co jel s náma busem, který tu je s hroznou fiflenkou. Ne, že bych ho chtěla, ale tohle mu vážně nepřeju. On se může rozkrájet - rozloží ručníky "A kde chceš ležet?", koupí jí pití, pak něco k jídlu, když jdou do moře (zásadně spolu a asi na jeho přemlouvání) a ona se zřejmě cuká, nabízí jí svoje boty, aby nemusela po pláži bosa, drží ji ruku atd atd. A ona si tam akorát sedí jak královna. Krom toho ji podezírám, že neumí plavat, protože jsou spolu vždycky jenom u břehu na růžovém lehátku... A má hnusné strie, tak!

Celé dopoledne na mě čučel nějaký Srb?, vážně fešák a vážně na mě, což mě jako mátlo... Myslíte, že chce naučit plavat? No, nesmějte se, vypadá to, že tady moc lidí tu činnost zvlášť neovládá, takže často bývám skoro jediná daleko od kraje (to pak myslím na ty žraloky :/). Jejich skupinka se taky furt ochomýtala u břehu (hra s míčem, sledování rybiček apod.) a jedna paní měla dokonce rukávky... Ale jako vážně furt okouněl. Tak já to jdu zjistit, jo? Třeba tam ještě budou...