Tak jsem včera poznala snad jeden z posledních nepoznaných divů Brna - byla jsem vzata na Kometu! :) Nejdřív jsem z informace, že je můj muž hokejový fanoušek (a zvlášť, že by mě vzal s sebou na zápas) měla trochu respekt, ale po chvilce mě to začalo víc a víc zajímat, až jsem sama přišla s dotazem: "A kdy půjdeme na tu Kometu?" A tak jsme šli. Nevím, jak jinak to shrnout než slovem EPICKÉ - stadion plný až po střechu (byla jsem poučena, že takhle to mají už jen Pardubky), všichni minimálně s bílomodrou šálou, případně i dresem, čepicí apod., samé rituály - pořád se něco zpívá, tleská, křičí, někdy dokonce i sedá a stoupá, no, prostě se vůbec nenudíte. Občas jsem měla co dělat, abych vůbec stíhala ještě sledovat ten hokej (taky mi jeden gól utekl, ale pšššt :)). Atmosféra byla skvělá (a to první dvě třetiny nepadl ani jeden gól!) a bylo úžasné pozorovat ty obří choreografie - masa lidí pohybující se stejně, s chorálovým doprovodem. Mělo to sílu. A bylo mi tam dobře. Úplně nejvíc mě ovšem dostal neoficiální název klubu - modrobílá šlechta - z toho jsem hotová ještě dneska. To protsě vystihuje úplně vše - trochu dojemné a trochu úsměvné, ale zároveň velké zapálení a respekt. S takovou podporou by měli pravidelně vyhrávat ligu, si myslim. Kdyby ty lístky nebyly tak drahé, byla bych ochotná chodit pravidelně. Vlastně se už asi těším na další návštěvu :)
Samozřejmě musí přijít taky nějaká protiakce z mojí strany, takže na moje blížící se narozeniny jdeme do Husy na provázku na představení Ze života hmyzu. Tam cítím zase trochu respektu od partnera, i když do divadla chodíval (asi jsem mu neměla navykládat, že si v divadle občas popláču :)), tak doufám, že se to vyvede. Jen si říkám, že kdyby do divadla chodilo tolik lidí co na hokej, jak by bylo v kultuře krásně...
Žádné komentáře:
Okomentovat