pondělí 2. září 2013

Zum zum... a nejde mi to na rozum!

Připadám si už jako blázen a říkám si, že zasvěcení přátelé už museli nutně nabýt dojmu, že si to snad vymýšlím. Ale, přátelé, nevymýšlím - je to skutečně tak... Abychom si rozuměli: po báječně strávené sobotě na kamarádčině rozlučce se svobodou (byla i živá kapela, juch, juch!) přišel zase jeden emočně poněkud náročný den. Ano, hádáte dobře, jsme u mužů, jak jinak. Téma, které jsem i tady nechala nějakou dobu u ledu, protože ty moje eskapády nepřijdou vtipné už ani mě (a to je co říct), spíš si připadám dost divně (někdy až do větru - jak se furt o něco snažím), jindy úplně uboze a neschopně, když to pořád nikde pořádně nedopadlo. A hlavně už si sama přijdu trapná s tím, jak v rámci své svěřovací povahy vyžvaním, jak už to někde vypadá a, tuším že právě v ten moment, je pak ámen. No jo, už jsem zase začala pokradmu, jen tak úplně kouskem dušičky v něco doufat. Ale mám dojem, že za většinu problémů může mužská komunikace, nebo spíš nekomunikace.

To, že mě opravář nahání na bytě ve 12.00, když mu jasně píšu do smsky, že dřív jak ve 12.20 tam nebudu, a když se tím ohradím, ještě ze mě dělá vola, že ne, že jsem mu psala ve dvanáct, takže už sama přistoupím na to, jak jsem teda blbá, ale pak to v té smsce najdu správně a další peripetie, jsem už jakš takš překousla; že mi mužští kamarádi běžně neodpovídají na zprávy všeho typu a když jim já výjimečně neodpovím, abych dala najevo, že jsem na ně naštvaná, což jim pak ještě teda vyloženě napíšu, aby nedošlo k omylu, a přijde mi odpověď, že to je vůbec nenapadlo, že si mysleli, že jsem zapomněla, že jim se to stává často, na to už jsem si nějak s těžkým srdcem taky zvykla; ale co opravdu, opravdu nepochopím, je, když mi nějaký muž otevřeně projevuje více než vřelou náklonnost a pak najednou ze dne na den se něco stane a jako když utne... Věta o ženských dnech je podle mě naprosto zcestná - například poslední případ: ještě předevčírem mi psal velmi mužné věci o tom, jak je připravený a poučený z předešlých omylů a jak si za to stojíme a že se určitě zase uvidíme a kdesicosi. Předběžně jsme se domluvili na pátou/šestou (abych byla přesná napsala jsem 'viděla bych to na pátou/šestou' a on mimojiné odpověděl 'v neděli jsem tvůj, určitě dej vědět', což jsem brala jako souhlas) a když jsem mu dneska něco po třetí psala, jestli ta pátá platí, došla mi strohá odpověď o tom, že se nudil doma a vyrazil na trip kolem přehrady. Po mém dotazu, co z toho plyne pro mě, už nepřišla žádná odpověď. Zkoušela jsem mu i volat, ale nebral to. Tak jsem mu napsala, že pro mě z toho teda plyne akorát to, že s ním není žádná domluva (protože to nebylo poprvé, co se kvůli němu schůzka nekonala - měl něco v práci a nemohl, beru, ale nenapsal - další typický nešvar chlapů: než aby dali vědět, že nemůžou, raději nedají vědět vůbec - chápete to?) a jestli se neozve, tak jdu do vany a peču na něj. Nic. A kdo tu má teda krámy? Já, nebo on? Už toho mám fakt dost - proč musí dělat takové věci? A proč zrovna mně? Já si to prostě nedovedu rozumně vysvětlit. A kdyby to bylo poprvé, ale takové věci se mi stávají furt - když už vypadá, že ten člověk má vážně zájem, něco se přesekne a je po všem. Logicky hledám chyby u sebe, když ty případy spojuju, že jo, ale něpřijdu nikdy na nic, co bych vyloženě zanedbala nebo pokazila. Po přečtění Žítkovských bohyní (o kterých jsem vám tu ještě pořád nereferovala) mě napadají i scénáře typu, že jsem prokletá a kvůli tomu už nikdy žádného chlapa mít nebudu a vždycky to skončí takhle krok před vším zajímavým... Prostě mi to nejde do hlavy - důvodů může být milion, ale nějaký racionální mě nenapadá ani jeden.

A zítra ostrý nástup do školy a už tak jsem z toho nervózní a je mi jasné, že dneska asi ani neusnu... No, alespoň vám tu dám zítra tu svoji školní výbavičku, ať je zase trochu veselo. Nuže, všichni školou povinni, vykročme zítra (ha, už dneska!) pravou!

2 komentáře:

  1. Kamarádkám ani kamarádům to nevadí poslouchat.. Však od čeho tu jsme? :-)

    Můj smělý názor - na chlapce se vykašlat. Pokud se vybarvuje už od začátku jako tvor nespolehlivý, ani růžové brýle ho nespraví. A ty, Žanko, opravdu máš na víc. Stojíš mnohem víc než ta kačka za sms, sorry, je mně líto, ale toulat se samotnému je mi bližší.

    A nesmutnit. Pusu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si to taky směle myslím, nicméně raději bych byla, kdybych už takhle vůbec myslet nemusela. Kdyby se to prostě nedělo.

      A děkuju za podporu. Pusu na Lesnou!

      Vymazat