neděle 6. října 2013

Můj kabinet můj hrad

Při většině návštěv různých kabinetů, ať už ještě jako studentka, nebo na praxi a podobně, jsem si všimla, že většina jich vypadá neupraveně, všude kopy popsaných papírů, čistých papírů, knížky, tužky, pak taky plno různého nádobí, většinou použitého - hrnečky s lógrem a polodopitýma čajema, hrnečky s kolečkama od vodního kamene... A vždycky ještě pár dost osezených křesílek nebo dokonce gauč.

A hádejte co? Už jsem tam taky. V poličce písemky a slohovky v různé fázi oprav. Stůl zavalený učebnicema a přípravama na další den, polochcíplá kytka a hrnečky s kolečkama od vodního kamene, flekama od kávy apod. Tak nevim, to je ve školách schválně nějaká divná voda, aby to tak vypadalo, i když ten hrneček třeba jen hodinu neumyjete? Což je ještě ta nejlepší varianta - někdy tam tahkle leží i dva dny... Někdy je tam i zaschlá mistička od instantní pohankové kaše, kterou jsem objevila v jedné zdravé výživě a už několikrát mi zachránila život, když jsem měla hlad a nic tam neměla. Doporučuje deset úč z devíti, nebo jak to je ;) No, a gauč tam máme taky, i ty křesílka. S umělou kožešinou - stylově, víte jak ;) V pátek už jsem to nevydržela a po obědě si dala na gauči dvacet. Takže další záhada vysvětlena - pohovky jsou tam přistaveny pro umdlévající učitelky, které únavou už ani na ty písemky nevidí :) A musím říct, že se tam spalo moc dobře, jen mě občas děsily hlasy kolem-procházejících-studentů a fakt, že jsem si nezamkla dvěře. Tak snad nikde nekoluju po internetu :)

Ovšem jestli máte podobné zkušenosti z učitelských kabinetů, buďte rádi, že to nevidíte u nich doma. To byste nevěřili, kolik bordela se dá nadělat v jednom pokoji! Trochu mě snad omlouvá a vysvětluje ty různé kopky oblečení, že jsem se tam v týdnu vždycky fakt otočila jen převléct a vyspat, ale v pátek odpoledne už mě to samotnou pohoršovalo úplně maximálně. Po víkendu si připadám zase jako člověk, ale trochu s hrůzou očekávám, kam se to zase v týdnu zvrhne a kdy ty dny začnou mít zase konečně dvacetčtyři hodin, jak to má být, protože mi neříkejte, že je někdo nezkrátil?!

Ale pořád se dá stíhat nějaká zábava, i když v kavárně už jsem teda nebyla pěkně dlouho. Minulý pátek jsem byla u kamarádky na minikolaudačce jejich bytu (byly jsme tam tři včetně hostitelky) a bylo to moc fajn a tohle všechno pro nás připravila.



No, tak jsme si povzechly, jak už jsme velké - všechny pracující a busy - a jinak poklábosily jako za starých časů.
V pondělí jsem pak s kamrádama ze střední jela na dlouhoočekávané vystoupení stand-up komika Dylana Morana, což bylo taky nově zajímavé, protože jsme jeli kamarádovým autem. Tak někteří už mají i tyhlety věci. Ale na benzínce jsme si koupili pivo a hrála nám Nirvana a málem jsme to nestihli, takže výlet jak má být. Vlastně mi ta cesta asi přišla lepší než vystoupení samotné. V Lucerně už na mě padla únava, seděli jsme dost vzadu, takže jsme na něj něviděli a nebylo tam plátno, kde by ho snímali zblízka (ostudy), takže se nedalo odezírat a v tom šumu jsem všemu pořádně nerozuměla (ostuda). Pak jsem to na sebe práskla v jazykovce, kde mě studenti utěšovali, že by taky nerozuměli (haha, se jim povedlo) a že má Lucerna blbou akustiku. Jsem říkala, že bych to brala, kdybych za lístek nevyplázla 690 Kč a neučila angličtinu :)
A o víkendu jsem se byla provětrat po Lednicko-valtickém areálu. Byla to taková rychlovka na dvacet kiláků, čímž zdravím svého muže, který tu má ode dneška přístup, a jdu spát ;)



Žádné komentáře:

Okomentovat