A teď všechny legrace stranou. Chtěla bych tu vzdát hold jednomu člověku, který nás včera opustil. Tím člověkem je doktor James Naughton, všeobecně známý jako Jim, z katedry Českého jazyka a literatury na oxfordské univerzitě. Dr. Naughton byl vpravdě geniálním ekcentrikem, člověkem zapáleným pro svou věc. Byl hlavou, srdcem i duší oxfordské katedry češtiny, která ho bude jen těžce nahrazovat. Hodiny v jeho podkrovním kabinetu byly nezapomenutelným zážitkem (ne vždy zcela pozitivním, o to však hlubším :)), debaty nad překlady české a anglicky psané literatury tam i zpátky nám otevřely nový pohled na oba jazyky. Já osobně jsem mu vděčná, že je mé jméno nesmazatelně zapsáno v 'Restricted area' nejdůležitější knihovny v Oxfordu Bodleian library, totiž v disertační práci jeho asistentky Vandy Pickett (k jedné eseji jsem musela probádat její práci a kdokoliv tak činí, musí se tam podepsat). Studentům sepsal gramatiku češtiny a Britům přeložil Hrabala, Párala nebo Holuba. Byl to muž, který znal odchylky jednotlivých českých nářečí a dovedl je patřičně historicky vysvětlit až do staré češtiny. Měl rád becherovku a linecké cukroví (nebo to byly vanilkové rohlíčky?). Zemřel ve věku 64 let. Myslela jsem, že se ještě uvidíme...
Ať je Vám lehká zem, Jime!
Věk jsem opravila na 64 - v jednu ráno mi to očividně počítá ještě hůř než normálně - věděla jsem, že byl ještě mladý na odchod...
OdpovědětVymazat