1. Jediné zákony, které platí vždy, všude a za jakéhokoliv počasí, jsou Murphyho zákony (klasika je, že studenti, kteří chodí permanentně pozdě, jako napotvoru přijdou včas, ne-li dřív, zrovna když mi jednou za rok ujede klíčová šalina; nebo že se stoprocentně musí zrušit hodina, která nikdy předtím neodpadla, a to jen proto, že si ji dovolím napsat předem do vyúčtování, abych to stihla poslední den v měsíci včas odevzdat v kanceláři... to já jen tak pro ilustraci nějaké nevinnější příklady z práce, zcela jistě si vzpomenete na pár vlastních momentíčků).
2. Tak trochu odnož jedničky, ale pro mě naprosto typické, takže vypichuju - pokud si něco položím na místo, 'abych to pak jednoduše našla', stoprocentně danou věc objevím až dlouho poté, co ji nebudu potřebovat a budu právě hledat něco jiného... Asi mi prostě vyhovuje 'konstruktivní' bordel a zcela uklizený pokoj ve mně vyvolává paniku. A nebo prostě hledám na nelogických místech a ta logická mi nedávají smysl :)
3. Úřední formuláře, excel a většina techniky se mnou nemůže spoluexistovat. No, fakt. Přiznejme si to, jsem technofob, a i když se s tím snažím bojovat a vždycky si říkám, že to je přeci jen debilní telefon, spuštění aplikace, funkce tabulky, obsah ve Wordu,... a já jsem mnohem chytřejí a musím to zvládnout, stačí mít odstup a nebát se, vždyť na tom nic není... Vždycky se najde nějaká zrada. A přísahala bych, že to o mě ty stroje 'vědí', že jim nevěřím a kolikrát z nich mám respekt, protože i když dělám něco úplně stejně jako všichni ostatní, z nějakého bizardního důvodu to u mě nefunguje. Například dnes jsem již poněkolikáté byla odhodlána založit si v interbankingu spořící účet. 'Na tom nic není', říkal mi taťka asi před půl rokem. Ha. Od té doby jsem ty stránky navštívila několikrát a na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, to u mě založit nešlo. Šla jsem do banky, jestli mi to nezařídí tam. Prý si to hravě založím sama přes servis24. Hm, hm. Opět interbanking, opět nic. Psala jsem mail na zákaznickou podporu. Prý je to jednoduché, akorát jim k tomu musím zavolat a vyřešíme smlouvu po telefonu. Tak to je zase něco na mě - po telefonu já se nikam a nikomu neupisuju, takže celá akce byla zase na několik měsíců u ledu, až včera večer při placení nějakých zlotřilých účtů jsem zjistila, že najednou by to založit šlo. No jo, ovšem musela jsem projít očistcem formuláře a obratů jako jistina, počet opakování, druhy výběru atd., a sice si myslím, že jsem tomu rozuměla, ale pod vlivem předchozích zkušeností jsem to raději nechala na další den a přítele na telefonu, tedy tatínka, pro kterého TO NIC NENÍ. Chtěli jsme si zavolat přes Skype, ale světe div se, i přes nedávné naklusání spřáteleného ajťáka a přeinstalování mého kompjůteru se ten stroj pořád seká, takže nešlo kliknout na tlačítko pro přijmutí hovoru. Nakonec jsme si volali klasicky telefonem. Ale nešlo mi přihlásit se do toho Servisu, neboť všechno bylo zase neklikatelné. Po využití pokročilého užívání 'Správce úloh' a klávesových zkratek jsem se tam dostala, po konzultaci s tátou všechno svědomitě vyplnila (víceméně ve shodě s mými předpoklady z předchozího dne) a... Hahaha, ono to zase nešlo. Vyskočila tam nějaká nesmyslná hláška o nekompatibilitě měny převodu (což byly české koruny), ale i to jsme nakonec ošálili, já slavnostně dokončila i krok dva a celou věc poslala na vyšší místa a vše se zdálo v pořádku, ovšem v poslední vteřině vyskočila červená hláška s interní chybou a já zas byla vítekde... Teď ani nevím, jestli se to založilo, nebo ne, takže zítra to mám nanovo. Legrace jak Brno. To papírování je další klasika - nedávno jsem si byla vyřizovat pas (kde budu mimochode vypadat přinejmenším jako sériový vrah, neboť tamní program 'fotograf' přes sebe nic normálního nepustí) všecko proběhlo úplně v pohodě, akorát nakonec mi paní říká: 'Tady mi ještě vyplňte číslo, abychom vám mohli poslat smsku, že to máte hotové'. Vidím kolonku 'číslo', krom toho tam někde bodla prst při instrukcích, tak píšu a ona za chvíli: 'Jéžiš, kam jste mi to vyplnila?' A opíše si ho na okraj stránky. Tak ale to mi má jasně říct, sakra! Já už ze sebe dělám v každé instituci naprostého vola, že těm lejstrům nerozumím a ať mi to laskavě vysvětlují jako debilovi a oni na mě vždycky takhle. Achjo. Máte taky nějaký takový zásek, nebo jsem v tom sama?
4. Pokud se má stát nějaká jobovka, zaručeně se stane po návratu z dovolené. Asi mám dovolené málo často, protože na tohle pravidlo nemyslím a pak se vždycky nestačím divit. Posledně po letní dovolené v Řecku mě doma čekalo milé psaní, kde nám oznamovali, že musíme v brněnském bytě doplatit 20.000 Kč za plyn. To potěší, věřte mi; alespoň, že jsem na té dovolené byla, některé spolubydlící si ji po téhle zprávě už ani nemohly dovolit. Teď po zimní dovolené v rakouských Alpách mě na chodbě čekala hromada kyblíků, pytle s cementem nebo čím a spolubydlící s vykulenýma očima, že nám budou měnit okna. Mluvilo se o tom od té doby, co tu bydlím, nějaké náznaky (dělníci vyslaní na měření) probíhaly na podzim, ale dlouho bylo ticho po pěšině a nakonec se všechno upeklo během minulého týdne, kdy jsem byla pryč. Představa, že takhle odjede celá rodina, nikdo jim nedá vědět a ráno je budí dělníci... No, radost pomyslet. Abyste byli v obraze, s našim bydlením se to má totiž tak - přebýváme prakticky v národní památce, kterou před více jak sto lety navrhl architekt Gočár, takže na jednu stranu máme ve smlouvě takové bizardnosti jakože nesmíme třískat dveřma a málem si ani uprdnout, přední fasáda je jakštakš opravená, a to včetně oken, která musela být dřevěná, ne v plastu, a která naštěstí vedou i do mého pokoje, takže já jsem za vodou. Oblasti domu, které nejdou vidět, tedy interiér a zadní strana, a jejich stav jsou ovšem tabu, o kterém se nemluví: během mého téměř dvouletého pobytu již měnili topení (trubky ovšem ne) a kotel, že vždy za dosti divokých podmínek snad ani nemusím zmiňovat, a stále by bylo ještě dost co zlepšovat. No, a teď došlo na ta okna vzadu, což postihlo kuchyň a pokoj jednoho spolubydlícího. Muselo se i zdít, protože původní vstup na balkon byl celý dřevěný, ještěže máme tak teplý únor... Osadili zpátky topení a vzkázali, že vymalovat to někdo přijde snad za měsíc :) Však všichni uklízejí často a rádi, ne? A jestlipak uhodnete z jakého materiálu jsou ta okna vzadu?
Ale dost pobouření, raději k dovolené, protože to byla pohoda největší. Teda po každodenním lyžování mě bolelo všecko, ale to stojí taky za to. Měli jsme od všeho něco: mlhu i sluníčko, dokonce bouřku v zimě i s blesky a hromy, lyžování a prknování i bruslení a wellnes, opalování i koulování a stavění sněhuláků, příjemnou i nepříjemnou obsluhu... A hlavně hodně legrace vždycky večer. Pokud vaše společenské večery začínají postrádat šťávu, nemůžu než doporučit společenskou hru Střelené kachny. Stojí to pár kaček (hihi) a zábava veliká, zvlášt pokud jste v té správné společnosti, která se drží pravidla 'No, mohl jsem se zachránit, ale raději jsem tě zastřelil!' :) Takže poťouchlostem zdar, úspěch zaručen. Lehká hladinka není vůbec na obtíž, pravidla zmáknete hned a vzpomínat budete dlouho!
A na to si dáme písničku, dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat