Ale tak znáte mě, takhle stručně by to rozhodně nešlo, musím vám vylíčit, jak jsem včera jela na 120%, uklidila byt, upekla chleba a domácí musli tyčinky a psala a psala a jak jsem trpěla, protože se mě v sobotu chytila rýmečka (no jo, nějak záhadně jsem prochladla v parku i přes tři vrstvy, když jsem prokrastinovala s kamarády u frisbee a slackline, ale pšššt), jak jsem to i tak šla rozjet na spinning a jak jsem pak nejen tu hodinu kvůli posunu času musela dohánět psaním přes celou noc. Jak byl domácí chleba ráno nejbožejší na světe a naprosté vysvobození z nočního psacího komatu, stejně jako capuccino od Kofi-Kofi na České při té spanilé jízdě za vedoucím s ONÍM artefaktem v ruce. A že si asi dovedete představit, že noční psaní nejde dohromady s denním pracováním a jak už jsem na tohle stará a musela jsem si jít odpo lehnout, protože jsem byla kompletně rozlámaná, takže se powerjóga dnes prostě nekonala. Respektive, dala jsme si jóga nidrá - jógový spánek aneb hlubokou (dnes opravdu velmi) meditaci vleže :)
A jak teď doufám, že z toho bude můj vedoucí minimálně stejně nadšen jako já a že mi určitě neřekne, že by to nešlo, nebo že by se to nestihlo, protože já jsem odhodlaná ke všemu a tohle bych mu NIKDY, NIKDY neodpustila a byla bych moc smutná. Tak. Já mu to případně takhle řeknu, to by mohlo na akademika fungovat, co myslíte? :)
No, tak to by bylo, už je uspokojen i ten psavec ve mně, tak si dáme alespoň nějakou písničku, ať tu jen netlachám naprázdno, ne? Tady moje poslední oblíbená, co ji jedu furt dokola:
Užívejte si jara a nepsání elaborátů ;)
Wohou, to má takovou energii. Úplně jsi mě nakopla!
OdpovědětVymazat:) Že by ses taky hecla? Mimochodem pan T. zatím dělá mrtvého brouka, ale mě zatím nepopuští optimismus a nic z toho nevyvozuju.
Vymazat