Máj

Hmmm, původně bylo v plánu napsat, jak bylo minulé pondělí a úterý hezky, ale to už je jako dost neaktuální, takže nic. Moje smůla. Ale alespoň vám musím vylíčit to úterní divadlo, které jsem tu už tuším inzerovala.

Tak nám do Reduty přijeli 420 people z Prahy, společně s Davidem Prachařem, Janem Kačerem, Pavlem Fajtem (a WWW - ty byli z reprodukce) a jejich Májem. A že to byla podívaná! Děsně mě lákala už jen ta scéna s rašelinou a jezírkem, přišlo mi, že musí být hrozně příjemné se v tom válet (což tanečníci i potvrdili při diskuzi po představení; i když, všechno má své mouchy - Václav Kuneš jí měl právě při té diskuzi ještě plné ucho :)).

 Nakonec jsem neodolala a musela si scénu vyfotit - omluvte kvalitu, je to z balkonu.

No, prostě to bylo celé úžasné, co vám mám říkat? Taková jako úplně jiná liga, než co tady v Brně normálně máme... Trochu mi teda přišlo, že se na sebe snaží Prachař zbytečně strhávat pozornost, ale budiž mu odpuštěno, Máchův opus četl krásně a krom toho byl nejspíš hlavním otcem projektu. No, ale ty taneční výkony! Milan Odstrčil skákal jak o život, to bylo úplně neuvěřitelné, kde se v tom jeho těle bere tolik energie. Při intermezzech (právě na WWW, což byla jediná hudební složka, která nebyla naživo) se tanečníci opravdu proměnili v lesní duchy, byl tam i tanec s čelovkama, moje dušička se tetelila. A jistě, kdo jiný by mohl ztvárnit křehkou Jarmilu, v básni nemluvící, než Nataša Novotná. U ní je i to cachtání v brouzdališti vysoce uměleckým zážitkem. 

Bylo to prostě úžasné spojení všeho - slova, hudby, tance, scény (všechny rekvizity byly řádně využity a měly v inscenaci svůj smysl), já to nikdy neumím pořádně vyjádřit slovy, když jsem z něčeho takhle nadšená. Nicméně excitovaná jsem byla ještě celý večer - lepší dobití energie si snad ani nedovedu představit. Pro mě určitě další představení roku! Ostatně posuďte sami - alespoň malá ochutnávka. Jinak repríza je 26. června v ND v Praze, doporučuju!

A jestli se vám tvorba 420 people třeba zalíbila, tak posílám ještě jednu ukázku s mojí úplně nejzamilovanější hudbou (oni mají vůbec vždycky úžasné spolupráce), a normálně všecky ty zvuky dělá ten týpek vpravo!

Koukám, že tohle představení taky dokonce reprízujou teď 22. května opět v ND Praha. Safra, safra, matičko stověžatá, že bych tě zas jela navštívit?!

PS1: A já jsem asi zase jednou našla tancování, které naplňuje mě - minulé pondělí první regulérní lekce (úplně poprvé jsme totiž slavili Den tance jamem přímo na Svoboďáku - když začátek tak pořádný) s úžasnou DASH, která nás oslovuje zdrobnělinama a je to od ní takové milé a přirozené a dělá nám krásné chorošky a člověk se s ní cítí moc příjemně. Krom toho má za muže výborného fotografa, který je autorem i oněch tanečních fotek, co jsem se tu s nima před nějakou dobou natřásala.

PS2: Na představení jsem se potkala se svými konzervatoristy, které doučuju z angličtiny, a ti mi zahlásili, že to vypadá na dvojku ze státní maturity. DVOJKU, chápete? No, já nechápala (páč už je víc jak půl roku mučím s blbým present  a past simple tensem) a taky z nich vylezlo, že to byla jako lehce nějaká spolupráce, takže už to tady raději nebudu rozmazávat. Každopádně radostná událost dne a moc jim to přeju.