Výletíčkový víkend

Včera za mnou byli naši. Těšila jsem se, jak si to konečně jednou žijeme - upekla jsem koláč, koupila jim smetanu do kávy, objednala počasí a doufala v nějakou procházku, v bujných snech dokonce výjezd do Klentnice. Ale dopadlo to jako vždy. Přivezli věci, sedli si teda ke kávě, ale jen co ji taťka dopil, začal dělat hodinového manžela a já jen bezmocně občas odběhla za ním, co ještě spravuje a kam zase leze (například mi podkládal skříň, aby se mi lehce neotvíraly dveře, což mě teda osobně vůbec nevadí - není tam ani škvíra, je to prostě 'nelícuje', načež se zjistilo, že hlavně to bude asi tím, že mi do těch dvěří leze nějaké oblečení - zkuste si pak připadat dospěle). Všude něco utahoval, šrouboval a přiťukával. Ne, že bych nebyla vděčná, vím, že to myslí dobře a je to jeho důkaz lásky ke mně, ale já bych snad byla raději kdyby s náma seděl v té kuchyni na zadku a dal si ještě nášup koláče. Nakonec poznamenal neco ve smyslu, že to tam mám útulné (což jsem brala jako projev toho, že by se mu u mě snad mohlo i trochu líbit - od nastěhování to tu totiž ještě neviděl, a to pokoj prošel značnou řadou vylepšení), takže jsem lehce zaplesala, nicméně mamčin návrh s přehradou skončil nějak u ledu, že se pojede do Ikey (mé protesty, že s nima nechci čas v Brně trávit v Ikey byly marné), že prý tam sestra taky něco chce a mně dovezou knihovnu, kdo jiný by mi ji vzal. Tak jo... Z Ikey samozřejmě všichni řádně utahaní - ploužení se v davech není asi ničí hobby - krom toho třešnička na dortu v podobě oplétaček s brněnskou městskou policií, neboť taťka pro usnadnění stěhování zaparkoval před domem na chodníku (neb tam jinde nelze) a oni zrovna jeli kolem. Paráda, to tu ještě nebylo. Nakonec zdárně vyřešeno ještě ten den (jinak by se, chudáci rodičové, museli do Brniska vypravit znovu), nicméně po tom všem všichni akorát tak rádi, že můžou jet domů. Se nedivím, že to tu nijak zvlášť nemilujou. Mamka při loučení na mé psí oči prohodila, že jednou určitě přijedou jen tak na pivo... To jsem teda sama zvědavá, kdy to bude.

Nějak mě to zdrchalo, že nemůžou přijet taky na regulérní návštěvu a odpočinout si tu, a protože počasí bylo vážně ukázkové, rozhodla jsem se vyčistit si hlavu venku. Nakonec padla volba na procházku kolem Svratky, přes Žabovřesky, Wilsonův les, Stránice a Žlutý kopec na Kraví horu a do centra. Takhle to zní možná jako děsná štreka, ale bylo to nějakých necelých 9 km, nicméně stálo to za to.

Došlo i na moje oblíbené obkoukávání domů v Masarykově čtvrti a vyvalení se na místní louku - ilustrační foto něco říká o mé nové barvě aneb experiment v podobě Henny plus odstín tmavě měděná hnědá a prvního barvení provedeného mou sestřičkou (o půl dvanácté v noci, zapomněla jsem málem dodat).

Ostatně, vždycky jsem chtěla, aby mi vlasy ladily s barvou slunečních obrouček! :)

Neděle byla ve znamení z Belgie se navrátivší Leničky, takže dobrá káva, výměna spousty dojmů, brože, kosmetiky a obdržení další školní vychytávky - růžového zápisníku na známky do každé kabelky a tašky (je užší než lecjaká intimka - pardon, za to přirovnání, ale úplně se mi vybavily ty trapné reklamy, jak tam danou věc vystavují ze všech úhlů a předvádějí její tenkost; tak to je ono!) - což by u nás byla taková klasika, ale dneska jsme se rozhodly využít opět předpisového počasí a vyrazit do Kamenky. A dobře jsme udělaly! Konečně jsme totiž navštívily SIXTY STONE SPACE, galerii s kavárnou architekta Petra Hurníka a jeho ženy. Na tu jsme také před jejich domem naštěstí narazily, pozvaly se dál a oproti plánované chviličce s ní strávily snad tři hodiny povídání u dobrého španělského růžového vína v krásném prostředí jejich minigalerie a minikavárny v jednom. Probraly jsem všechny možné podniky v Brně, co se nám na nich líbí a co ne, kdo jsou to hipsteři a co se nám na nich líbí a co ne, že jsme všechny náplavy, kde mají boží kávovary, co se nám líbí a vadí v cizině, jak je to s vařením/pečením pro veřejnost a hygienou atd. atd. Pan architekt nejprve přiběhl s očima navrch hlavy a příběhem o okurkách naložených v soli, které ještě půjdou plavat do hořčice a napodruhé už doarzil i s jedním exemplářem - už jen s tou solí to má grády (pár je totiž také členem kulinární skupiny MFG, která oblažuje Brňany při různých společenských událostech - já je viděla v akci na Bonjour Brno). Paní baristka/výtvarnice/sympatická žena si občas poznamenala něco z našich poznatků a my jsme jí nabídly propagaci jejich místa. Ale ono to půjde lehce, co říkáte?

Jestli chcete být cool a hipster a světoví, tak určitě zajděte do Kamenky a Sixty Stone Space, je to i v Use-it-Brno ;) Majitelé jsou přesně takoví a ani o tom neví, což je nejlepší na světě.