čtvrtek 7. března 2013

Balkónová sezóna

Hmmm. Tak rande proběhlo. A jak člověk může jít s vysokými očekáváními na představení Lenky Vagner (viz Já už události roku mám. A vy?), tak na rande teda ne. No, ale teď už je vám tím pádem jasné, jak to dopadlo... Mám vůbec pokračovat? Ale jo, já ještě něco pustím.

Samozřejmě ještě předem muselo být trochu drama, to bych totiž jinak ani nebyla já. Nakonec jsem grafika nadchla volňásky v rámci Cinema Mundi, které jsem dostala za překlad titůlků k jednomu filmu (dmu se a naparuji - je to fakt dobrý pocit, moci se pod něco podepsat - i když teda největší vychytávku vymyslela kamarádka, aneb "Jak bys přeložila u starého dědy are you already fucking her?") a rande bylo upečeno. Ovšem vybral film hned na druhý den a ještě vcelku brzo večer, takže jsem měla jen nějakou půl hodinu na dojezd na kýžené místo. Pečlivě jsem vypracovala itinerář, zdrhla dřív, abych stihla tu správnou trmavaj a... A ve správné tramvaji se po několika minutách stání na zastávce ozvalo, že cesta pod viaduktem je neprůjezdná a směrem na hlavní nádraží nic nejede, kdo chce, může si vystoupit. Tak a správná tramvaj i včasný útěk a celý itinerář a všecko mi bylo víte na co. Boj o čas začal - Žana běží o rande. Takže jsem se vyřítila směr hlavák, který jsem takhle teda ještě nikdy neviděla: tramvaje, trolejbusy a všecko naštosované jak krabičky všude před budovou nádraží, kolem pobíhající skupinky zmatených lidí, choleričtí řidiči v autech, že musejí na tom přechodu stát dýl... Pěkné. Nějakým štěstím jsem stihla náhradní autobus za dvanáctku na Českou a doufala, že dál už bude situace v pohodě. Byla. K Lucerně jsem dorazila včas, ovšem tam se vyskytla další překážka (jsem jak Honza, co si jde pro princeznu a plní úkoly, hehe): obří fronta až někam k zastávce (v dnešní době... před kinem... a žádným multi... dobrý, ne?). No, a v té frontě čekal onen grafik. No, a tu se již dostavilo první zklamání. Prostě mě vzhledově moc neokouzlil, nic moc z něj pro mě nevyzařovalo. Dyť já vim, taky nejsem nějaká bohyně, ale uznejte, že už jsem pro danou věc udělala hodně (a to ani nezmiňuju, že jsem si vzala sukni a nový svetr a umyla si vlasy a tak vůbec - ještě jsem litovala, že jsem si nestihla přelakovat nehty). Prostě to byl takový budulínek, moc nevypadal, jako na těch fotkách, co má na profilu, a ani nebyl takový vtipný a rozverný, jako když jsme si psali (dobře, dobře, první setkání). Ale taky - vůbec není grafik! Ani designér! Normálně tam kecal!!! To si taky můžu napsat, že jsem slavná brněnská kavárnice, i když je to leda tak sen. On k tomu má teda trochu blíž, ale podle všeho zatím dělá akorát holku pro všechno v nějaké firmě za Brnem. Takže tak. No, nakonec i ten film byl, neboť mě napadlo zarezervovat lístky, a ten byl teda dobrý. Ono pro to už trošku mluví i ti Lvi, že jo. Ve stínu je sice klasický příběh na klasickou notu - padesátá léta a jeden morální člověk proti celé mašinérii, který je pro pravdu a spravedlnost ochoten obětovat svůj život - ale tohle téma se u nás asi jen tak ještě nevyčerpá; krásný obraz, výborný Trojan, charizmatická Soňa Norisová, hudba Jana P. Muchowa, kterou jsem teda krom titulků moc nevnímala, ale dle společníka taky výborná... Poslední scéna a historický kontext mě sice ještě budou nějakou dobu strašit, ale to asi není na závadu. To rande... No, pak byla ještě kavárna, já mám teda kávu moc ráda, ale takové to nimrání se v ovocných a podobných tńech chuti a stupni nakyslosti (asi na mě chtěl udělat dojem) mě teda spíš vytáčí, takže zase nic. Jako nebyl špatný, ALE. Ale prostě to nebylo ono, vím přesně, komu by se líbil a já to nejsem. Nechci ho tady nějak dál očerňovat. No, ale nejlepší moment rande bylo, když jsme se zastavili do Kabinetu Toma holiče a Ondra mi přistřihl ofinu a kluci byli vtipní jako vždy a já si uvědomila (později), že jak to kouření děsně nesnáším, tak bych ho asi tolerovala raději, než humor, který mi nesedí. Nebo žádný humor. Nebo žádné charisma. A vím, že bych asi spíš měla dostat pár facek a vrátit se s požadavky na zem, ale zatím to nejde, takže se budu ještě chvíli ofrňovat, než skončím úplně na dně... Já se holt chci zamilovat, no. Snad to podle statistiky nebude zase až za půl roku, ach jo.

Nicméně začala balkónová sezóna, dnes bylo vedro dokonce i v jarním kabátě a vypadá to, že pažitka, kterou jsem nasela, vůbec neumřela. Taky jsem konečně sehnala látku na dlouho plánované závěsy a nehty mám natřené korálovou barvou. Takže jako, proč se neusmívat, že jo?!!!!


2 komentáře:

  1. Přesně tak! A navíc je to první... To je jak první sex. Velká očekávání a po požití hořká příchuť.

    OdpovědětVymazat