úterý 2. dubna 2013

Žana a její velké odměny

Jak už jsem psala, poslední dobou mě všechno štvalo: seznamka sucks, moje vizáž sucks, život bez chlapa sucks, ekzém sucks, zima kardinálně sucks. Zejména na tu poslední instanci jsem se dost vymlouvala, že ona jest zárodkem všeho mého trápení, ale pravý důvod bude jinde - chtělo by to pořádnou změnu. Což je ovšem dost těžké (ano už zase přicházejí výmluvy; samozřejmě). Mám dojem, že se dlouhodobě snažím pracovat na hned několika velkých problémech najednou, což má ovšem za výsledek jedině to, že ani jeden není stále vyřešen a já jsem akorát vyždímaná jako hadr, zima nezima. Pravda, ne všechny můžu vyřešit sama, kdybych se ale soustředila na ty, které můžu, už jsem alespoň někde mohla mít vyhráno. Asi. Jsem zas nějaká moc abstraktní, co?

Tak třeba dlouhodobě nejsem spokojená s tím, jak vypadám (ostatně jako prý dalších 96% žen, což je hrozně smutné číslo - holky, proč my se tam nemáme rády?), konkrétně se svou postavou. Vím, že by mi pomohl muž, neboť to se vždycky hubne tak nějak samo, jenže to se momentálně dostáváme do začarovaného kolečka, takže nic... No, a když to nešlo svépomocí a selským rozumem, půjdeme na to odborně. K počítání kaloriií mě ovšem nikdo nedonutí - čísla mě vždycky odpuzovala a doteď mi v jazykovce dělá největší problém spočítat si výplatu a odučené hodiny (fakt :)), takže toto ne. Ovšem na stránkách STOBu jsem objevila docela fajn metodu (beztak je to všude profláklé) tzv. talířků - kdy si jídlo odměřujete jakoby na talířky, určitých potravin můžete jen určité množství a blabla. No, nedržím to nijak dlouho, krom toho nemůžu říct, že bych to plnila do puntíku (samozřejmě jsem dietu porušila hned v den, kdy jsem s ní začala - jak motivující - celý den jsem se držela v pohodě, ale pak měla spolubydlící rozlučku - bude nám teď lítat v Praze - a to nešlo; hned další den jsem se parádně opila,...), ale výsledek je zatím takový, že mi přijde, že bych měla akorát pořád a hodně jíst a že to stejně k ničemu nebude. U mě to bez hladu zatím nikdy nešlo :( Vyveďte mě z omylu. Ale znovuobjevila jsem pro sebe tvaroh, jím zeleno-zelené večeře, což mi přijde v tomhle čase fajn tak jako tak, no uvidíme. Krom toho mám na tohle ve své blízkosti odbornici, tak mi třeba dodá nějaké rady a podporu. A taky se teď budu muset pořádně snažit, když to troubím do světa! :) Jako docela i vím, kde je problém. Jím málo bílkovin, zato sacharidů bude hodně (ach to sladké a nejen to) a málo spím, což se projevuje pocitem únavy a potřeby doplnit energii. A taky se asi docela stresuju. A někdy asi docela zbytečně. Každopádně pak to trávení nefunguje, jak by mělo... Jojo, analyzovat to já bych se dovedla. Takže teda sladkostem se snažím dát pápá, stejně tak jako oblíbeným těstovinám, ovšem dost mi dělá poblém omezit ovoce, které se, pche, taky moc nesmí. Hm, no a teda pracuju na těch bílkovinách. Kupuju ty tvarohy (které se mi úspěšně vylívají do nových tašek, juchů), sóju a tofu jak divá a dokonce jsem měla maso asi dvakrát v týdnu. Zlouni zlí. Tak jestli to nebude fungovat, tak uvidíte! :) A taky mám spory s důchodci v zelenině, ale to je mimo mísu - jeden pán zas vyrukoval s tím, jak za komančů nebylo špatně. Trošičku mě to začíná děsit... No, ale taky mám pocit, že začínám být dost nudná (alias pruda, jak říká moje spiklenkyně), takže nahodím nějaké to foto, doporučím salát a popojedem, ju?

Moje zeleno-zelená večeře alias brokolicovo-fazolkový salát na pánvi (a povšimněte si taky našeho jarního ubrusu).

Na salát jsem objevila další jednoduchou a přitom účinnou a tentokráte MASITOU variantu - salát (nejlíp směs) + tuňák + grep. Dobrou chuť! Fakt to zkuste.

No, ale zpět k původnímu tématu, totiž odměnám. Krom toho, že se teda některé věci snažím nějakým způsobem řešit, hlavně si taky snažím neustálě nějak dělat radost (přeci jen se ráda mám :)). Jako často stačí maličkosti - sluníčko, milé chování lidí v šalině, povedená hodina v práci, ale znáte to - ne vždy se to podaří, a tak si člověk musí pomoct jinak... Opět Nanavé tuhle psala, že se nejraději odměnuje sprchou (je to už nějaký čas zpátky, tak nevím, jestli to pořád platí :)), tak to pro mě je největší odměna po cvičení strečink. Znáte to - ten pocit, kdy už víte, že to máte za sebou, tělo je zahřáté, uvolněné (i když možná trochu roztřesené někdy), vyplavují se endorfiny... A jak jsem od mala tancovala, tak to při té vyšší teplotě jde dost dobře. A hlavně pak další den nic nebolí! No, ale nemyslete si, že bych byla tak skromná, že bych si dvakrát denně udělala provaz a byla na vrcholu blaha. Che. Spíš jsem trošičku náročná. Až rozežraná možná někdy. Až se bojím, jestli jsem dočista nepropadla materiální kultuře a statkům... :) No, tak ven s tím. Mou velkou vášní je votočvohoz - minulý týden jsem si tam koupila dvoje šaty (jako je to levnější, ale stejně), tento týden si jdu pro bižu, o šále už jsem vám taky psala. Dál si potrpím na boty, což je s mou popelčí velikostí naštěstí docela příjemné - většinou vychytám krásné kousky ve slevách. O víkendu jsem ovšem udělal výjimku: mám jarní botky (vidíte, celou tu dobu stejně věřím na sluníčko a pilně se připravuju :)) z Riekeru za patnást-set-snad-jen-bez-kačky. Víte jak, šla jsem je zkoušet jen tak orientačně, ale jak jsem je nazula, bylo jasno: je v nich jak v papučkách a přitom jsou moc krásné, to už jinak nešlo. No, dál mě nenechává chladnou kultura, jak jistě už dobře víte, zvlášť jak se někde poblíž šustně něco okolo tance, to by bylo, abych tam nebyla - hnedle přijdou nějaká doporučení, nebojte :) No, a sport leze taky do peněz, co si budeme povídat. A co teprve všelijaké party, zvlášť když se tam opijete, jak... no jako hodně a nevíte o sobě; nebo kafíčkama s kamarádkama. Vrcholem postupu "koření musí proudit" a "přece si musím udělat radost" bylo uvažování (víceméně opravdu jen na teoretické úrovni) o cestě za sluncem... Už jsem porjížděla cestovky ve směrech Řecko a Španělsko, ale našla akorát last minute zájezd do Andalusie s důchodcema :) Nicméně psaní magisterky s výhledem na pláž se mi pořád jeví jako dost dobrý nápad... No, a taková já jsem.

Nicméně jsou radosti i zcela bez placení - v týdnu jsem byla na workshopu tvůrčího psaní. Pravda, nic moc nového jsem se tam nedozvěděla (ne, že by organizátoři neměli co nabídnout, to si nemyslím, spíš jen měli nastavit nějak cílovou skupinu - takhle tam byl děsný pelmel, ale objevila se tam, dosti záhadně, třeba i tato osoba), ale příjemně jsem se odreagovala a prožila docela fajn dopoledne a ještě o mě bylo luxusně postaráno: káva, ovoce, dobroty, vše jen tak (holky za to mají asi čtyři kredity).

A další odměna, o které bych se chtěla více zmínit, už byla sice zase placená, ale tentokráte žáden hmotný statek, ale pěkný žážitek. Tak zaprvé jsem tady měla na víkend sestřičku, což samo o sobě bylo čupr. A ještě k tomu jsme měly v sobotu v plánu taneční workshop s DASH. Musely jsme si teda přivstat, ale pro mě to rozhodně mělo cenu. I když seminář nebyl nijak náročný, byla jsem moc ráda, že jsem si mohla zase zatancovat. Vazby byly moc příjemné a dokonce tam vznikly i hezké fotky (DASH totiž randí s fotografem, ale pssssst). Asi se tu o některé s vámi i podělím - narcís!

Sestřičkovská - vepreřu je ta mladší a krásnější ;)

Hehe, teď to vypadá, že jsme tam dělali (ano, byl tam i jeden muž, jak si můžete vzadu povšimnout) pořád to stejné, ale tak to není. Jen se fotografovi asi děsně líbila tahle póza.


Sestřička byla moc fajn, je to už vážně velká holka. Hrozně mě na ní baví, jak obrací ty role mezi námi a občas mě peskuje nebo poučuje. Je to sranda a taky to potřebuju. Krom toho vím, že to je láskyplné. Dokonce mě zvala na kávu! A dostala mě zcela trefnou otázkou po dodívání filmu One day, co mě na něm vlastně tak baví?! No jo, je to bystré děvče; ale tak to už je jiná pohádka.

No, ale tak co? Jsem rozmazlený fracek? A taky se nějak odměňujete?

4 komentáře:

  1. Jéé, ještě jsem vám k tomu chtěla dát tuhle písničku, na kterou jsme na workshopu taky tancovali.

    http://www.youtube.com/watch?v=Fw5TgKBtq1Q

    Taková snová! I ta variace byla snová... Někdy si toho od něj musím poslechnout více.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejsi rozmazlená ;-) Kdybych měla peňýšky, taky hýřím. Ale nemám, a tak si vystačím se sprchou.
    Žaninko, moje rada po tom roce nebo kolik to je: odštěpit sladké, papat často, ale maličkaté porce, papat všecko, hlavně zeleninu a masíčko, hodně pít a být stráááášně trpělivá. Hlavně to poslední. A co takhle nějakej zázrak? No, mám. Doing f*ck*n cardio. Běhání, HIIT, trampolínky jsou na to taky zázračný. Vím, že to všecko sucks, ale přijde mi, že ten chlap vždycky přijde až tehdy, když je žena se sebou spokojená, že vlastně nikoho ani nepotřebuje... Tak možná je ten nový přístup vyřešit jeden problém (a tři podružné) logický a správný! Směle do toho!

    OdpovědětVymazat
  3. No jo, s tou trpělivostí je to taky těžké, člověk by chtěl vždycky všechno hned, nebo alespoň rychle, ale tohle je běh na dlouhou trať, vím. A cardio je v poho, hýbání to já mám zas ráda (když jsou teda alespoň trochu podmínky a nelezu po čtyrech už jen z běžného provozu), ale moc mi tady neke, že to je zázrak! :) Obě víme moc dobře svoje ;) Každopádně ty jsi zářný příklad toho, jak se to má dělat a že to může fungovat a všichni smekáme a můžeme se pokusit alespoň přiblížit tvému odkazu ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně se červenám, tolik pozitivních slov si rozhodně nezasloužím!

    Trpělivost je sviňa a celá blogosféra je mi svědkem, že jí taky mám pramálo... Ale je dobré si stanovovat nějaké check-pointy, třeba rozdíl po osmi týdnech, po třech měsících. Aspoň mě to teď žene hodně dopředu, jsem totiž zvědavá, jestli to úsilí má nějaký výsledek.

    OdpovědětVymazat